Korandův sbor Plzeň

 

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, svoji tvář přede mnou neukrývej. Ž 27

Milosrdenství vám a pokoj i láska budiž rozmnožena. Ju 2

 

Písně: 100, 246, 681, 684, 675

Vstupní modlitba: Bože, chválíme tě za Ježíše Krista, kterého si pro nás učinili vinným kmenem, abychom z něho mohli žít a z něho růst. V něm jsi nás ztracené v tomto věku našich možnosti a hodnot našel. Do jeho lásky jsi nás narouboval a jako vinař nás ošetřuješ a čistíš, abychom nesli ovoce kmene, ze kterého jsme. Prosíme, aby toto shromáždění a Ježíšova slova v něm byla naši kultivací. Dej našim myslím a srdcím Kristovu radost. Ve křtu nám Duchem svatým odhal hloubku Kristova přátelství, ve kterém nám dává sám sebe. Otče, ať od tebe vyjde Duch pravdy a vydává celému světu i nám svědectví o Kristu. Amen.

Čtení: Jan 15, 1 – 15

 

Kázání: Jan 15, 26 – 16, 4

Milé sestry, milí bratři, milá Veroniko!

Naše životy jsou svědectvím o Boží lásce, ze které jsme se narodili a ve které zůstáváme. Obraz té lásky je zjevený a zpřítomněný v lásce Ježíše Krista. V Ježíšově milování nás poznáváme velikost Boží lásky a její nedohlédnutelný význam pro nás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé. V přátelství se vyjadřuje láska. A Ježíš nás má za své přátele. Za nás dává i svůj život. Je to jako míza pro životy naše. My jsme ratolesti z kmene, kterým je on. Jistě, nemusíme být. Ač jsme svědectvím o Boží lásce, můžeme se tomu vzepřít, odmítnout to přátelství. Jednoduše nenést plody toho kmene. Pak přestáváme být jeho ratolestmi. Nemůžeme nést jiné plody. Když nechceme nést tyto, vycházející z lásky, ty, jež jsou přátelstvím Ježíšovým, nemusíme. Ale už nejme ratolesti toho kmene, už nejsme svědectvím o něm.

Každý život je svědectvím o něčem, z čeho žije, co mu dává sílu, co ho směřuje, co mu dává cíl, a v neposlední řadě co mu dává radost. Jsme obrazem toho, čeho jsme plni. A to je pak svědectvím o nás samotných. Může to být úplně mimoděk, nebo se k tomu můžeme vědomě přiznat, pracovat s tím a rozvíjet to. A důležitá je nejenom volba hodnot, co nás určují, ale i síla k tomu, abychom jim v životě uprostraňovali a nechávali se jimi určovat. Jsou hodnoty, ke kterým se přiznáváme rádi, ale sílu nám spíše berou, než přidávají. Pak jsme obrazem lidí unavených, až uštvaných. A ještě když se nám nedaří podle našich představ, zasévají v nás skepsi pro další vývoj. Toho pak je, žel, náš život svědectvím, přesto že se snažíme snad i o dobré věci.

Pro lásku a hodnoty, které odkrývá Ježíš, nám netřeba se dlouho rozhodovat. Nakonec, že se nám dostávají k uším a očím a do srdce, nemůžeme vnímat jinak, než jako dar. Možná, že jsme povahou hledači, ale že můžeme objevit takové určení svým životům, to nejde zvolit jako cíl hledání. To si nás našlo samo a vstoupilo do našeho života jako zázrak. Obrazem podobenství – ratolest si nenachází a nevolí kmen, ratolest vyrůstá z kmene. To, že se nás dotklo evangelium Ježíšovo a my mu uvěřili, je pro nás darem. Ale velmi bychom se pletli, kdybychom si mysleli, že nyní můžeme to evangelium implementovat do života a světa a ze všech svých sil jej prosazovat. Nadělali bychom mnoho škod a dožili se velkých zklamání. A není to v tom, že bychom nevěděli co a jak, ale v tom, že na žití evangelia platí to samé jako na poznání evangelia, že na rozdávání lásky platí to samé co na přijímání lásky. Je to Boží dar. Nemůžeme se do něho vrhat bez vděčnosti a pokory příjemců, bez vrostlostí ratolestí do kmene. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic. Ovoce našich životů je ovocem našim a ovocem kmene, ze kterého žijeme. Hodnoty, které nám Kristus osvětlil a daroval a které my přijímáme a chceme je žít, ty nás také budou vyživovat, dávat nám svou sílu, abychom jejich plody mohli přinášet. Kristus, který nám odkryl nádheru života v lásce, nám chce dát i zmocnění, abychom lásku mohli žít, abychom v prostoru našeho světa tomu, co nás obohatilo, uprostranili. To, čí jsme svědkové, a čeho jsme svědectvím, nám chce dát svou sílu, abychom tím mohli být. Bez toho zmocnění je to jenom zápas, únavný, s pesimistickými výhledy, ve kterém je radosti méně než šafránu.  

Jsou pro nás velmi důležitá Ježíšova slova, která si dnes čteme. Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Ježíš připravuje své učedníky na chvíli, kdy s nimi už fyzicky nebude, aby se nebáli, že všechno to, co jim dal poznat a do čeho je uvedl, že to v jeho nepřítomnosti přestane platit, že to ztratí na významu a síle. V jeho přítomnosti ty jeho věci prožívali, moc jeho dobroty a lásky je naplňovala. Ale blíží se jeho smrt a Ježíš tu blízkost vnímá. Ví, že je to zmate, že si jeho smrt nebudou umět vysvětlit. Jejich svědectví o něm však právě tehdy nabere na významu. Tehdy se musí projevit, čí jsou ratolesti. Není bez obtíží být svědkem o tom, který je ukřižovaný, kdo není triumfující po našem způsobu. Jakou hodnotou pro život je smrt? Sami budou potřebovat svědectví, aby věděli, čí svědkové jsou oni. Jaký je vskutku ten kmen, ze kterého žijí? Aby ne jenom souhlasně přikyvovali, že nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele, ale aby ten největší projev lásky přijali od svého Přítele v jeho smrti za ně. Aby přijali Ježíšovo ukřižování jako největší projev lásky, nikoli prohry. A o životě s obětující se láskou pro život jiných, aby vydali svědectví. A to jenom a pouze tak, že jejich život bude stejně takový, jako ratolestí podobných kmenu, s ovocem, které je určeno kmenem.

O tom jim i nám musí nejprve Přímluvce vydat svědectví. Duch pravdy nám odhaluje, jaký je skutečně ten kmen, ze kterého žijeme, jak ve skutečnosti velké věci z něho do našich životů vstupují, jaká je ve svých důsledcích jeho láska a dobrota. Bez tohoto Ducha pravdy jsme zmateni a ne jiné by bylo i naše svědectví. Přesto, že Ježíš s námi fyzicky není, je stále našim kmenem, ze kterého žijeme. Stále platí to, co přinesl do našich životů a našeho světa, stále to má pro všechny nedozírný význam i svou sílu k žití. Dokonce ještě větší, protože v jeho ukřižování se plně ukázala velikost jeho lásky a mohla pak ve svědectví jeho Ducha vstoupit do životů miliard lidí po všechen ten čas a na všech místech až dodnes, až sem nám. To svědectví jeho Ducha z nás činí ratolesti, které vědí, z jakého jsou kmene, čí jsou svědkové. U svědků zmatených, ale zapálených se dá očekávat, že začnou zachraňovat, co se ještě dá, způsoby, které mají po ruce, tak jako v Getsemane tasí meč a chtějí se za to bít. K jakým plodům by to vedlo? Tam je musí zastavit Ježíš, nás jeho Duch. Plody našeho svědectví, jsou plody kmene, pokud chceme být jeho ratolesti. Jsme svědectvím o jeho lásce, která je plná s rozměrem oběti. Jako za přátele.

Toho se neodvážíme bez svědectví jeho, Kristova Ducha, který je k tomu zmocněním. Jeho Duch je jinými slovy svědectvím o něm a zmocněním k životu z něho. Obrazně řečeno – Kristus jej posílá a od Otce vychází. V tom je jeho autentičnost a pravdivost. A my mu věříme, že takový je kmen, ze kterého žijeme, stále i dnes žijeme a budeme žít až na věky. Náš život jsou jeho plody a je svědectvím o něm. O Kristu živém, formujícím a určujícím nás, jsou svědectvím i naše křty, i tvůj křest, Veroniko. On svou láskou vstoupil do našich životů, z ní i umřel za nás, učinil nás svými přáteli, ratolestmi, které jsou svědectvím o jeho lásce. A my to přijímáme, neodmítáme to, což ve křtu vyjadřujeme. Našim bohatstvím a silou je jeho láska včetně jejího největšího projevu, oběti života pro nás. Z toho roste ovoce našeho života. Jsme pokřtěni Kristovou smrtí. Nechceme odmítat projevy svého života, které by byly vzdáváním se svých nároků a práv pro ostatní z Božího stvoření, protože pouze toto je pravdivá podoba lásky a pouze láska s takovým rozměrem je bohatstvím života a je v ní životní síla. Máme jí z Kristova Ducha pravdy, kterého on nám posílá a od Otce vychází.

To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést. To by se zvláště nám pokřtěným mohlo snadno stát, že bychom z lásky chtěli přijímat jenom něco a v lásce dávat jenom něco. My na sobě neseme všechno Kristovo, všechno přijímáme a všechno odevzdáváme. Naše svědectví nemusí být jenom s nadšením přijímáno. Může být i velmi drsně odmítnuto, tak jak byl odmítnutý Kristus a to jeho. Ani pokřtěni nemají snadnější život. A právě tehdy, když se lásce nedaří, když všechno je nějaké zamotané a nepřímočaré, když cestička je úzká a klikatá, jako horský chodník, podle Ježíšova podobenství, tehdy si smíme vzpomnět na Kristova slova, které nám řekl dříve, než svědecké komplikace nastaly. Řekl je právě proto, že nastávají, v tomto našem čase odmítání určitě. Abychom se nedali svést a vzpomněli si. Křest není našim svědectvím, není to náš prožitek ani rozhodnutí. Křest patří ke svědectví Kristova Ducha pro nás, ke svědectví o Otcově lásce v Synu. Nemáme to snadnější, protože jsme pokřtěni, ale náš život nese Kristův Duch, on nás zmocňuje naše svědectví života unést a právě jenom v takovém životě svědků být spokojenými a šťastnými. Na to svědectví života nejsme sami. Křti nás Kristův Duch. On je náš paraklétos, přímluvce, ve smyslu advokát, obhájce, to znamená to Ježíšovo řecké označení pro jeho Ducha. Duch Kristův obhajuje náš život, možná i před námi samými, že je dobrý, když je z Krista, přesto že není bez kříže. Abychom jej my sami neodmítali, protože je s křížem, nerozlučně spojený s láskou ukřižovanou, obětující se. On vydává nám svědectví o Kristově lásce, zpřítomňuje nám živého Krista, a tak nám dává sílu od něho k žití. O něm jsou naše životy svědectvím. Přes všechnu nepřízeň našeho věku, přijímáme jeho lásku a odevzdáváme lidem lásku. A že patříme k tomuto kmeni a z něho žijeme, necháváme se označit křtem, Kristovým jménem, že jsme Kristovy, křtem na znamení jeho smrti, obětující se lásky. Je to svědectví o dobrém životě v přátelství. Amen.

 

Modlitba po kázání: Pane Kriste, děkujeme, že jsi svou láskou vstoupil do našich životů. Učinil jsi nás svědky o tvé lásce. Prosíme, přicházej k nám jako živý, ve svém Duchu od Otce, nepřestávej nám vydávat svědectví o sobě, kmeni, ze kterého žijeme. A vždy obhajuj naše životy ratolestí, když máme pochybnosti o komplikované lásce, o významu oběti pro přátele. Křti nás svým Duchem. Amen.

 

Přímluvná modlitba: Duchu svatý, modlíme se za všechny lidi a celé stvoření, které je svědectvím o tvé lásce. Prosíme, aby žádné, příznivé nebo nepříznivé skutečnosti života v tomto věku nikoho nevedli k odmítání role tvých svědků. Ty nes životy, aby byly pro všechny k unesení. Prosíme za ty, kdo nevidí nikde lásku pro sebe, kdo nenacházejí odpuštění a smíření, kdo jsou opuštěni. Prosíme za ty, kterých životy jsou svědectvím o jejich prázdnotě či zlobě, zbav je toho břemena. Prosíme za ty, kdo nemají dobrých výhledů a jsou skeptičtí ke každé vlídnosti a podezíraví ke každé dobrotě. Prosíme za ty, kdo nesou těžké kříže svých nemocí. Prosíme za ty, kdo jsou ve své lásce odmítání. Prosíme za ty, kdo jsou druhými nepřijímáni takoví, jací jsou. Prosíme za ty, kdo se velmi snaží, ale volí si prostředky, které je ke spokojenosti nevedou. Prosíme za všechny pokřtěné, aby se nedali svést zjednodušenými pohledy. Prosíme za svědectví těch, kdo nosí tvoje jméno. Ke svým plodům veď svoje ratolesti a oslav se v jejich životě. Amen.

 

Poslání: Jan 15, 16a.17