Kázání o 1. postní neděli 2013
Židům 4, 14
– 16
Sestry a bratři!
Vkročili jsme do postního
období. Do období před velikonocemi, 6 neděl do velikonoc.
Odstupující papež
Benedikt XVI. řekl o tomto období, že to má
být čas, kdy si křesťané připomínají
lásku Hospodina, mají konat skutky lásky ke
svým bližním a přemýšlet o Kristově
oběti na kříži.
Toto všechno můžeme myslím
jako evangelíci držet. Tradičním textem na
zahájení postního období je příběh
Ježíšova pokušení na poušti. Podívejme se na něj
zblízka. Pán Ježíš byl vyveden Duchem na poušť,
aby byl pokoušen ďáblem. Postil se 40 dní
a nocí, až nakonec vyhladověl.
Tu přistoupil k němu pokušitel
(ďábel, satan, arci nepřítel Boží)
a svádí ho, nabízí mu chléb.
Nejde tady jen o chléb – jde tady daleko
o více. Satan se snaží nabourat Ježíšovu
absolutní poslušnost Bohu, jeho vůli a plánu.
Satan nechce zatáhnout
Ježíše do nějakého nemorálního skutku, ale
chce, aby se Ježíš vymkl Božímu vlivu,
a nabízí mu snadnější naplnění jeho
mise. A to je to svedení! Bratři a sestry, to
všichni známe, že i my často volíme raději
bezbolestnou cestu, než tu svízelnou. Tak jsme uzpůsobeni
svým egoismem a soběstředností a vlastně
okolní svět nás k tomu vybízí. Hesla
typu: Myslete na sebe, hýčkejte se, prosazujte svá
přání, vyslovte svůj názor. Tohle vše je
nutné v přiměřené míře pro harmonický
život, ale bohužel to snadno zůstane jako hlavní bod
lidského chování. Člověk pak dělá
bezohledně to, co jemu vyhovuje a ničí si vztahy
s druhými lidmi a svůj charakter.
My křesťané máme
jednat jinak. Máme být soucitní se světem,
s bližními, máme umět přinášet oběti,
a to tiše, bez humbuku. Je to ještě těžší cesta, ale
takovou pro nás zvolil Hospodin a po takové se
máme ptát ve svém životě. Ježíš satana
přemůže slovy, že nikoli chlebem bude živ člověk, ale každým
slovem, které vychází z Božích
úst. Ježíšův úkol je vyřídit Boží
vzkaz evangelia, nikoli plnit žaludky.
Římští okupanti
věděli, jak si získat přízeň davu, dávali
chléb zdarma a pak přidávali i hry.
Druhé pokušení je to,
že Ježíš má pokoušet věrnou Boží péči
tím, že se vrhne k vrcholku chrámu a dle
Satanova plánu Bůh pošle své anděly, aby ho při
pádu zachytly před nárazem na zem. Ježíš
odmítá testovat Boží dobrotu, a tak
ďábel vytáhne největší trumf – třetí
pokušení je to, že Ježíš bude ušetřen všeho
trápení a utrpení ve své misi, ve
svém působení.
Je to nejlákavější nabídka! Člověk by
pochopil, kdyby ji Ježíš přijal. Kdo z nás
touží překonávat neustálé překážky,
trápení, nemoce, strádání duše. Kdo
z nás se umí bránit překážkám,
které si lidé dělají navzájem?
A schválně? Jedním z takových
utrpení je pro mě pomluva. Jak se jí člověk může
bránit? Nijak, pomluva je vyřčena, šíří se
dál a žije si svým životem. A pomluvený
člověk, sbor, společenství jak se mohou bránit? Nijak.
Jen vědět, že Někdo toto zlo vidí. Ve staré Jednotě
Bratrské byl velice přísný trest za
šíření pomluv. Bylo to vyloučení od Večeře
Páně. Vyloučení od Večeře Páně není však
praxí naší církve. Ježíš všechna
pokušení překonal a zvítězil nad Satanem.
Ukázal, jak silné je jeho odevzdání se
Bohu, jak Hospodinu důvěřuje a cele se mu vydává.
Po těžkém boji je čas pro oslavu, pro veselí. Jak jinak
projevit svou vděčnost Hospodinu, než bohoslužbou?
Bohoslužba jako oslava, jako
závdavek Božího království již dnes.
Boží přízeň a pečující Boží
láska k Ježíšovi je znázorněna postavami
andělů, kteří Ježíše obsluhují.
Sestry a bratři,
v příběhu o pokušení na poušti jsme byli opět
svědky toho – jak nás Ježíš velmi přesahuje. Mohlo
by nás to vést k pasivitě. Když jsme
konfrontováni s něčím nepřekonatelným
a těžkým v našich očích, máme sklony
k tomu, že to vzdáme. Nikoli Ježíš. Ježíš
nás přesahuje absolutně a ve všem, ale není
nám vzdálený. Rozumí nám, protože
se stal člověkem a byl vystaven všem pokušením,
která na nás útočí, ale na rozdíl
od nás on nezhřešil – není nám tím
však příliš vzdálen? I když nás převyšuje
– rozumí nám? Rozumí lidské
slabosti. Bůh byl přece v Kristu člověkem.
Tak jako sourozence spojuje tělo
a krev, i on se stal naším bratrem, aby svou
mocí zbavil moci toho, kdo je vládce smrti
a temnoty, totiž ďábla.
Abychom slavili Večeři Páně,
to je také viditelné spojení nejen
s Boží přítomností a láskou mezi
námi, ale viditelné pouto mezi bratry a sestrami ve
víře. Jsme děti jednoho Boha, jednoho Otce, jsme
spřízněni Duchem, kterým se spojujeme
a tvoříme společenství Božího lidu.
Viditelné společenství, které v jeho
jménu žije svou víru a koná. Koná
a slouží druhým, bližním. Jak by mohla
například fungovat křesťanská služba ve sboru? Bez
zapálených a vytrvalých sester
a bratří to nejde. Kdo vidí potřeby svých
bližních? Ten,v jehož srdci evangelium něco změnilo,
a tím je vnímavost empatie pro druhé.
Musím říci, že vyjma rodiny jsem se nikde jinde než ve
sboru, v církvi, či v ekuméně
s takovým zájmem nesetkala. Jsem ráda, že
i můj sbor je takový, že to není anonymní
městský sbor, kde se lidé o druhé nestarají.
Mám moc ráda tu
vřelost, která provází atmosféru
v našich sborech. Jeden můj kolega (nový člověk), mi řekl,
že to,co ho nejvíce zasáhlo, když poprvé narazil
ve svém hledání
dospívajícího, byla samozřejmost
a přátelství, se kterým byl přijat
v jednom z našich sborů, kam zavítal.
Ano, samozřejmost
a milosrdenství! Pán Bůh je tak silný, že
může prokazovat milosrdenství i svým
nepřátelům. I těm nepřátelům, jejichž
odpovědí na Boží lásku bylo
ukřižování Ježíše Krista.
A závěrem
dostáváme potřebná ujištění
a zaslíbení zároveň. Hospodin zaslibuje
svému lidu, těm, kteří k němu patří, –
milost a milosrdenství v pravý čas.
Pravým časem je myšlen čas, který si určí
sám Hospodin.
Proto se, sestry a bratři,
nemusíme bát budoucnosti, ani přítomnosti.
Pán Bůh opatroval a opatruje náš život a bude
a chce nás opatrovat navěky.
A tak vkročme
s radostí a vděčností do postního
období a děkujme Bohu za jeho největší čin
lásky. A tím pro nás křesťany je
událost kříže o velikonocích. Amen.
Po kázání:
Modlitba J. A. Komenského
Věčný Boží Synu,
pod břemenem našich hříchů
vedls’ těžký,
tesklivý a hrozný boj
se smrtí a peklem,
potil ses krvavým potem,
avšak nezdráhal ses
pít za nás
hořký kalich utrpení,
nýbrž stále
prokazovals svou lásku k nám
až do vypuštění své duše.
Buď tobě za tak velikou milost
chvála čest
a sláva věčná.
Dej nám, abychom zase
i my byli tobě věrní.
Uchraň nás od
škodlivé vysokomyslnosti,
ať nedoufáme sami v sebe,
ani ve svůj rozum, ani ve svou sílu,
ani ve svůj dobrý úmysl.
Ať raději nepochybujeme,
že ty umíš i chceš
pomáhat těm,
kteří
procházejí pokušením.
Vítězi náš,
tvá moc ať
vítězí v naší mdlobě,
abychom podle tvého příkladu
bojovali dobrý boj
a ve všem zachovali
víru a dobré svědomí.
Helena Hamariová