Kázání o 1. postní neděli 2013

Židům 4, 14 – 16
 
Sestry a bratři!
 
Vkročili jsme do postního období. Do období před velikonocemi, 6 neděl do velikonoc.
Odstupující papež Benedikt XVI. řekl o tomto období, že to má být čas, kdy si křesťané připomínají lásku Hospodina, mají konat skutky lásky ke svým bližním a přemýšlet o Kristově oběti na kříži.
Toto všechno můžeme myslím jako evangelíci držet. Tradičním textem na zahájení postního období je příběh Ježíšova pokušení na poušti. Podívejme se na něj zblízka. Pán Ježíš byl vyveden Duchem na poušť, aby byl pokoušen ďáblem. Postil se 40 dní a nocí, až nakonec vyhladověl.
Tu přistoupil k němu pokušitel (ďábel, satan, arci nepřítel Boží) a svádí ho, nabízí mu chléb. Nejde tady jen o chléb – jde tady daleko o více. Satan se snaží nabourat Ježíšovu absolutní poslušnost Bohu, jeho vůli a plánu.
Satan nechce zatáhnout Ježíše do nějakého nemorálního skutku, ale chce, aby se Ježíš vymkl Božímu vlivu, a nabízí mu snadnější naplnění jeho mise. A to je to svedení! Bratři a sestry, to všichni známe, že i my často volíme raději bezbolestnou cestu, než tu svízelnou. Tak jsme uzpůsobeni svým egoismem a soběstředností a vlastně okolní svět nás k tomu vybízí. Hesla typu: Myslete na sebe, hýčkejte se, prosazujte svá přání, vyslovte svůj názor. Tohle vše je nutné v přiměřené míře pro harmonický život, ale bohužel to snadno zůstane jako hlavní bod lidského chování. Člověk pak dělá bezohledně to, co jemu vyhovuje a ničí si vztahy s druhými lidmi a svůj charakter.
My křesťané máme jednat jinak. Máme být soucitní se světem, s bližními, máme umět přinášet oběti, a to tiše, bez humbuku. Je to ještě těžší cesta, ale takovou pro nás zvolil Hospodin a po takové se máme ptát ve svém životě. Ježíš satana přemůže slovy, že nikoli chlebem bude živ člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Ježíšův úkol je vyřídit Boží vzkaz evangelia, nikoli plnit žaludky.
Římští okupanti věděli, jak si získat přízeň davu, dávali chléb zdarma a pak přidávali i hry.
Druhé pokušení je to, že Ježíš má pokoušet věrnou Boží péči tím, že se vrhne k vrcholku chrámu a dle Satanova plánu Bůh pošle své anděly, aby ho při pádu zachytly před nárazem na zem. Ježíš odmítá testovat Boží dobrotu, a tak ďábel vytáhne největší trumf – třetí pokušení je to, že Ježíš bude ušetřen všeho trápení a utrpení ve své misi, ve svém působení.
Je to nejlákavější nabídka! Člověk by pochopil, kdyby ji Ježíš přijal. Kdo z nás touží překonávat neustálé překážky, trápení, nemoce, strádání duše. Kdo z nás se umí bránit překážkám, které si lidé dělají navzájem? A schválně? Jedním z takových utrpení je pro mě pomluva. Jak se jí člověk může bránit? Nijak, pomluva je vyřčena, šíří se dál a žije si svým životem. A pomluvený člověk, sbor, společenství jak se mohou bránit? Nijak. Jen vědět, že Někdo toto zlo vidí. Ve staré Jednotě Bratrské byl velice přísný trest za šíření pomluv. Bylo to vyloučení od Večeře Páně. Vyloučení od Večeře Páně není však praxí naší církve. Ježíš všechna pokušení překonal a zvítězil nad Satanem. Ukázal, jak silné je jeho odevzdání se Bohu, jak Hospodinu důvěřuje a cele se mu vydává. Po těžkém boji je čas pro oslavu, pro veselí. Jak jinak projevit svou vděčnost Hospodinu, než bohoslužbou?
Bohoslužba jako oslava, jako závdavek Božího království již dnes. Boží přízeň a pečující Boží láska k Ježíšovi je znázorněna postavami andělů, kteří Ježíše obsluhují.
Sestry a bratři, v příběhu o pokušení na poušti jsme byli opět svědky toho – jak nás Ježíš velmi přesahuje. Mohlo by nás to vést k pasivitě. Když jsme konfrontováni s něčím nepřekonatelným a těžkým v našich očích, máme sklony k tomu, že to vzdáme. Nikoli Ježíš. Ježíš nás přesahuje absolutně a ve všem, ale není nám vzdálený. Rozumí nám, protože se stal člověkem a byl vystaven všem pokušením, která na nás útočí, ale na rozdíl od nás on nezhřešil – není nám tím však příliš vzdálen? I když nás převyšuje – rozumí nám? Rozumí lidské slabosti. Bůh byl přece v Kristu člověkem.
Tak jako sourozence spojuje tělo a krev, i on se stal naším bratrem, aby svou mocí zbavil moci toho, kdo je vládce smrti a temnoty, totiž ďábla.
Abychom slavili Večeři Páně, to je také viditelné spojení nejen s Boží přítomností a láskou mezi námi, ale viditelné pouto mezi bratry a sestrami ve víře. Jsme děti jednoho Boha, jednoho Otce, jsme spřízněni Duchem, kterým se spojujeme a tvoříme společenství Božího lidu. Viditelné společenství, které v jeho jménu žije svou víru a koná. Koná a slouží druhým, bližním. Jak by mohla například fungovat křesťanská služba ve sboru? Bez zapálených a vytrvalých sester a bratří to nejde. Kdo vidí potřeby svých bližních? Ten,v jehož srdci evangelium něco změnilo, a tím je vnímavost empatie pro druhé. Musím říci, že vyjma rodiny jsem se nikde jinde než ve sboru, v církvi, či v ekuméně s takovým zájmem nesetkala. Jsem ráda, že i můj sbor je takový, že to není anonymní městský sbor, kde se lidé o druhé nestarají.
Mám moc ráda tu vřelost, která provází atmosféru v našich sborech. Jeden můj kolega (nový člověk), mi řekl, že to,co ho nejvíce zasáhlo, když poprvé narazil ve svém hledání dospívajícího, byla samozřejmost a přátelství, se kterým byl přijat v jednom z našich sborů, kam zavítal.
Ano, samozřejmost a milosrdenství! Pán Bůh je tak silný, že může prokazovat milosrdenství i svým nepřátelům. I těm nepřátelům, jejichž odpovědí na Boží lásku bylo ukřižování Ježíše Krista.
A závěrem dostáváme potřebná ujištění a zaslíbení zároveň. Hospodin zaslibuje svému lidu, těm, kteří k němu patří, – milost a milosrdenství v pravý čas. Pravým časem je myšlen čas, který si určí sám Hospodin.
Proto se, sestry a bratři, nemusíme bát budoucnosti, ani přítomnosti. Pán Bůh opatroval a opatruje náš život a bude a chce nás opatrovat navěky.
A tak vkročme s radostí a vděčností do postního období a děkujme Bohu za jeho největší čin lásky. A tím pro nás křesťany je událost kříže o velikonocích. Amen.
 
 
Po kázání:
 
Modlitba J. A. Komenského
 

 

Věčný Boží Synu,
pod břemenem našich hříchů
vedls’ těžký, tesklivý a hrozný boj
se smrtí a peklem,
potil ses krvavým potem,
avšak nezdráhal ses pít za nás
hořký kalich utrpení,
nýbrž stále prokazovals svou lásku k nám
až do vypuštění své duše.
Buď tobě za tak velikou milost
chvála čest a sláva věčná.
Dej nám, abychom zase i my byli tobě věrní.
Uchraň nás od škodlivé vysokomyslnosti,
ať nedoufáme sami v sebe,
ani ve svůj rozum, ani ve svou sílu,
ani ve svůj dobrý úmysl.
Ať raději nepochybujeme,
že ty umíš i chceš pomáhat těm,
kteří procházejí pokušením.
Vítězi náš,
tvá moc ať vítězí v naší mdlobě,
abychom podle tvého příkladu
bojovali dobrý boj
a ve všem zachovali víru a dobré svědomí.

 

 

Helena Hamariová

Copyright © 2011 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni - Korandův sbor. Powered by Evanek Studio.