Domácí bohoslužby ve Čtvrtou neděli po Velikonocích, 10. května 2020

Obrazový záznam
Obrazový záznam je možno zhlédnout zde.
Zvukový záznam je možno si poslechnout zde. Text ve formátu PDF je možno stáhnout zde.

Introit:

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Ž 98, 1

Pozdrav:

Drazí, vítám vás při těchto bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem.

Milosrdenství vám a pokoj, i láska nechť je rozmnožena. Ju 2

Zazpívejme píseň 680, Nás zvolal jsi, Pane

Text, který nám poslouží jako základ kázání, je zapsán ve starozákonní knize Paralipomenon, v 5. kapitole, verších 2.–5. a 12.–14.:

Tehdy Šalamoun svolal do Jeruzaléma shromáždění izraelských starších, všechny představitele dvanácti pokolení a předáky izraelských rodů, aby vynesli schránu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, totiž ze Sijónu. Ke králi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek, to je v sedmém měsíci. Když všichni izraelští starší přišli, zvedli lévijci schránu a vynesli nahoru schránu a stan setkávání i všechny svaté předměty, které byly ve stanu; to vše vynesli lévijští kněží. Všichni lévijští zpěváci, patřící k Asafovi, Hémanovi a Jedútúnovi, se syny a bratry, oblečení v roucho z bělostného plátna, stáli s cimbály, harfami a citarami na východ od oltáře a s nimi bylo sto dvacet kněží troubících na pozouny. Trubači a zpěváci hráli a zpívali zároveň, aby Hospodinova chvála a oslava zněla jednohlasně; když se začalo hrát na pozouny a cimbály a jiné hudební nástroje, chválili Hospodina, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné. I naplnil oblak ten dům, dům Hospodinův, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva.

Milé sestry, milí bratři!

Vracíme se zpátky do kostelů a modliteben. Nejsou to žádné chrámy, ani nemají tu funkci, protože se v nich neobětuje, ač jim tak někdy vzletně říkáme, jako bychom těm prostorám chtěli zvýšit renomé. Možná, že některé z nich už ztratily shromažďovací význam, pořad je však máme rádi. Držíme ta místa v úctě i kvůli těm, kteří je postavili a po generace zaplňovali, i kvůli tomu, co se v nich zvěstovalo a co je i pro nás svaté a stále určující, i kvůli bázni Hospodinově, ke kterému bylo v nich vyslaných tolik modliteb, a v neposlední radě i kvůli sobě, že jsme tady byli mnohokrát povzbuzeni a zachráněni, a taky trochu ze sentimentu. Máme je rádi. Zvolili jsme je jako místa, kde jistě a vždy znovu přijímáme Boží službu.

Mnohého z toho, co se s radostí děje v kostele, jsme byli účastni, i když jsme do kostelů a modliteben nemohli. Četli jsme bibli, interpretovali její texty, abychom pro sebe vyposlechli její zvěst, modlili jsme se, zpívali, přijímali požehnání. A dělali bychom úplně všechno, kdybychom nevěděli, že je to stav nouzový, ve kterém je moudré brát zvýšené ohledy na zachování zdraví svých spoluobčanů i svoje, a že se opět do kostelů vrátíme. Co nám skutečně scházelo, bylo společenství s těmi, se kterými se ve víře sdílíme a neseme si navzájem životní břemena. Nebýt epidemie, cesty k vytváření společenství bychom si určitě našli i bez kostelů.

Stav bez kostelů trochu léčil naši chorobu exkluzivity. Byli jsme jako všichni ostatní v této zemi, na tomto kontinentu, ba na celém světě. Stejně ohroženi, stejně odkázáni na Boží milost, stejně bez kostelů (jako i lidé jiných náboženství a kultur). Popostrčil nás směrem k druhým lidem, pootevřel srdce pro solidaritu a vůbec vnímání ostatních a celého živého světa. A trochu léčil naši chorobu uzavřenosti. Buď, jak buď, kostel má dveře. A udržení příjemného klimatu není jediná role dveří. Taky oddělují ty, co jsou uvnitř a co jsou vně. A i když nejsou zamčené, mezi uvnitř a vně je překážka. Dveře do kostela nejsou dveřmi do ovčince, kterými je Kristus a vchází se skrze ně dovnitř i vychází ven za obživou i do bezpečí. Doba bez kostelů byla i dobou bez bariér ve zvěstování evangelia. Využívala se k tomu celá škála médii a forem. Především však, nikdo nebyl uvnitř a nikdo nebyl vně.

Nemuseli bychom se vracet do kostelů a náš život víry by ani nemusel nijak utrpět, možná naopak. Přijímali bychom víc od těch, které uvnitř nemůžeme znát a kteří jsou možná věrnými Božími anděly, aniž to o sobě musí vědět. Také bychom odevzdali víc, víc z toho, co jsme přijali. Jestli se do kostelů opět vrátíme, nesmíme zapomenout, co nám bylo dopřáno v čase, kdy jsme tam nemohli, ale kdy jsme leccos směli, a to leccos bylo požehnané. Dělejme to, co chceme v kostele dělat, jako by to v kostele nebylo. A to bude chvála Hospodina. Protože taková chvála Hospodina za to, že je dobrý a jeho milosrdenství je věčné, odpovídá dobrotě a milosrdenství věčného Boha, časem a prostorem nesvázaného a vnímáním neomezeného.

Rádi se vrátíme do kostelů, ale ne snad proto, že jsou naše a že vším tím svatým, čím jsme si je nazdobili a vším tím svatým, co v nich děláme, si nakláníme Boha, nýbrž abychom shromáždění jako sesterské a bratrské společenství svůj hlas přidali k jiným lidským hlasům, aby zněl jako jednohlas chvály Boha. A jestli nás v těch našich kostelích, na těch našich místech zahalí oblak, že ani nebudeme moci dělat službu, kterou jsme v dobré vůli dělat chtěli, bude to Boží sláva. Vždy musí být našeho počínání účastný Bůh, aby to mělo ten význam, po kterém toužíme. Když se on k tomu našemu přidává, dochází to svého cíle, ať louku nebo kostel naplňuje jeho sláva. Naše v bohoslužbách jsou formy přijímání, bohoslužby ale nejsou naše služby Bohu, nýbrž Boží služby nám. To je jejich sláva, mimořádnost, do které jsme pozvaní a ve kterou počteni. Amen.

Modleme se:

Bože, děkujeme, že se můžeme scházet, abychom tě chválili, že jsi dobrý a tvoje milosrdenství je věčné. Děkujeme, že si tvou dobrotu a tvé milosrdenství smíme navzájem zvěstovat a ze zvěstování spolu přijímat. Utváří nás to tak, že si tvou dobrotu a milosrdenství můžeme jako tebou zmocněni jeden druhému dávat.

Prosíme, doplň naši slabost a nešikovnost, aby se hlas našeho společenství mohl přidat k jednohlasu chvály celého lidstva a všeho stvoření. Vstupuj do našich aktivit a doveď je k dobrým cílům. Naplň náš sbor, naši církev i všechno naše, všechno, co je, svou slávou. Tvoje přítomnost je naše pomoc a záchrana.

Prosíme, střež všechen život před ohrožením. Prosíme o tvou spásnou pomoc pro všechny, kdo se pohybují na hranici života a smrti. Do tvé ochrany svěřujeme všechny, kdo pracují v nebezpečných zaměstnáních. O tvé požehnání prosíme pro každého, kdo slouží zdraví nebo blahu druhých. Prosíme o sílu pro všechny unavené na těle i na duchu, pro všechny sklíčené na duši. Potěš všechny smutné, opuštěné, najdi ztracené. Veď ty, kdo nevědí, jak dál. Oslav se při každém člověku. Amen.

Modlitba Páně:

Všechny ostatní prosby vkládáme do modlitby, kterou nás naučil Ježíš:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Poslání:

Modlili se a zpěvem oslavovali Boha. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. Sk 16, 25n

Požehnání:

Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. J 10, 9

Zazpívejme píseň 406, Chval Pána svého písní

Copyright © 2011 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni - Korandův sbor. Powered by Evanek Studio.