Korandův sbor Plzeň

Velikonoční bohoslužby, 24. 4. 2011

Text: 1Kor 15, 1-8

Čtení: Mk 16, 1-8

Int: 1Kor 15, 54b.55

Pos. a pož.: 1Kor 15, 19n

Písně: 347, 442, 660, 350, 346

Modlitba:

Pane Bože, děkujeme, že si se přiznal k Ježíšovu životu a po jeho umučení jsi jej vzkřísil. Potvrdil jsi jeho lásku, milosrdenství, odpuštění, pokoj jako skutečnosti pro život nepostradatelné, které mu dávají naplněnost a věčnou naději. Život žádného člověka není zapomenut ani v hrobě, tedy ani nikdy v tomto čase a prostoru. Je žitý ve společenství s tebou a v tvém přiznání se má svoje dobré výhledy. Podepíráš a neseš každého, aby jej nezavalila žádná tíha bytí, bolest těla a duše, klády myšlenek a citů, proher, zneuznání a opuštěnosti, odcizenost hříchem a věčná prázdnota hrobu. Voláš nás slyšet Kristovo evangelium, abychom se neděsili toho, co bylo, ani toho co bude. Ty budeš a nás i všechen život budeš mít u sebe. Chválíme tě za to a prosíme tě, dej evangelium, na kterém se dá stát a skrze ně docházet spásy přijímat celému našemu světu. Ukazuj se jako vzkříšený Kristus. Amen.

Kázání:

Milé sestry, milí bratři!

Obsahem křesťanského evangelia je především to, že Kristus zemřel za naše hříchy, podle Písem a byl pohřben a byl vzkříšen třetího dne podle Písem. To je základ, na němž stojíme, a skrze něž docházíme spásy. Tu zvěst nám mnozí odevzdali a my jsme ji přijali. Ona určuje náš život, proto nevěříme nadarmo. To evangelium má i jiné svoje obsahové důrazy, je velmi pestré a ze svých doporučení a výzev vytváří moudrost, která i v detailech organizuje život jednotlivců, malých i velkých společenství a celé lidské kultury. Ale je v něm něco, co zaznívá především, a bez čeho by to ostatní nemělo na čem stát a velmi snadno by se stalo pouhým moralizováním. Především, Kristus zemřel a byl vzkříšen.

Naše víra je v Ježíše jako Krista. Je to víra, že on je Spasitel a je to důvěřování jemu Spasiteli. V něm je Bůh přítomen v životě, bere podíl na tom, co žijeme, a ta jeho účast nás tvoří, vede, zachraňuje a dává naději pro budoucnost nejbližší i nejvzdálenější. V Ježíši, člověku mezi námi, bere Bůh všechno naše na sebe s plným respektem k nám a porozuměním našeho žití, s láskou, se kterou nás chce nést ve chvílích zlých i ve smrti. Bůh nám je v Ježíšovi vždy blízkým a jeho přítomnost je pro nás zachraňující, proto je Ježíš Kristem, Spasitelem. Taková je naše víra. Kdybychom nevěřili, že je v něm Bůh s námi, a že je to pro nás zachraňující, nebyl by pro nás Ježíš Kristem, nedůvěřovali bychom mu jako nebližšímu, Spasiteli, pak by pro naši víru nebylo ani základem evangelium, že Kristus zemřel a byl vzkříšen. Ježíš by pak pro nás byl neotřelým učitelem, alternativním léčitelem, radikálním etikem, neortodoxním politikem, entuziastickým vizionářem. Tím vším byl. Ale Bůh v něm chtěl být především Spasitelem života. Na koho by bylo možno postavit život jako na základ, který unese všechny tragedie i smrt, takže by mohlo být řečeno o těch, kdo na něm stojí, že se jim ukázal a oni s ním žili a zesnuli. Neuvěřili nadarmo, stali na základě, skrze který docházeli spásy, ten jim dovolil ustát život i smrt. Jestli je Boží účast na životě naše spása, pak je Ježíš Spasitel, základ, který zachraňuje. Potom nás enormně zajímá, co především je evangeliem o něm a tedy z čeho jeho nám především plyne záchrana a naděje.

Naše víra příliš ulpívá na detailech, ptáme se stále po konkrétnostech a zapomínáme na její základ, který je v Kristu, který zemřel a byl vzkříšen. Zajímá nás křesťanství, církev, jak to funguje, jak to bude. Jsme jako naše doba netrpěliví, nemáme čas na nějaké řečičky. Chceme vědět. Ale naší identifikací je, že věříme. Komu věříme? Kristu. Zemřelému a vzkříšenému. V tom je naše spása. Zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen. Toto není nějaká dogmatika, kterou můžeme, ale nemusíme přijmout. Bez toho se naše víra neobejde. On zemřel za nás, za všechno, co patří k nám, co nás určuje, zvláště pak negativně určuje. Umřel za naše hříchy. Náš hřích je odmítnutí Boží účasti na životě. Jeho důsledkem je smrt, smrt naše i smrt Kristova. Kristus umřel kvůli tomu a pro to, aby toto odmítnutí nebylo jedinou a definitivní výpovědí o nás. Aby vedle výpovědi, že jsme zesnuli, bylo i to, že se nám jako živý ukázal a my jsme přijali ve víře skutečnost, že v něm je Bůh účasten života, života vůbec i našeho vlastního. I navzdory našemu odmítnutí, navzdory našemu hříchu, navzdory naší smrti. A jeho účast je tím určujícím faktorem našeho života, když ještě dýcháme, i pak, když zesneme. Protože on byl i pohřben. I v tom stavu našeho nebytí je Bůh přítomen, jeho láska k nám trvá a v jeho účasti na naší smrti stále trvá naše naděje. Ani umírající, ani mrtvý člověk neztrácí u Boha svou cenu. Ani stáří, ani bezmoc, ani naše selhání, ani zavržení od ostatních nás nemůže odloučit od lásky Boží zjevené v Ježíši Kristu, ani život, ani smrt. Velikost té naděje je slavně potvrzená tím, že Ježíš byl po třech dnech vzkříšen. Nezůstává pohřbený navždy. Boží účast je i na tom, s čím nemáme jinou zkušenost než tu, kterou má Kristus, který je vzkříšený. Boží účast je také na životě vzkříšeném, který on sám křísí, abychom bez jakýchkoli omezení smrti, a s ní souvisejících jevů, mohli žít a být ve společenství s ním, našim Stvořitelem a Spasitelem. Kristus byl vzkříšen třetího dne. My ještě dlíme ve svých hříších, naše odmítnutí Boha je součástí nás samotných, je to bolestivá ochromující skutečnost našich dnů. Vystavujeme se smrti a podléháme jí. Patří k nám, k tomuto našemu věku. A ještě bude patřit. Tři dny je Kristus v hrobě i my budeme symbolicky řečeno tři dny v hrobě, čas, než nás Bůh vzkřísí, jako vzkřísil Krista. Vírou si tu, pro nás spásnou, zachraňující, ze smrti vytrhující zkušenost přivlastňujeme, tu Kristovu zkušenost vzkříšení. Přijímáme to evangelium. A v evangeliu Krista, jako základ, na němž stojíme, a skrze něž docházíme spásy. To je evangelium Kristovo především, bez toho nemůže být naše víra, bez toho neumíme žít, my umírající ve svém hříchu, pohřbeni bez naděje.  

Právě toto evangelium nám apoštol Pavel připomíná. Na ně nesmíme zapomenout v těch svých mnohých konkrétnostech života, které nám všechny připadají tak velmi důležité. Možná nám přijde to připomínání každou neděli a každé Velikonoce zbytečným, vždyť už to známe, už nám to tolikrát zvěstovali a my jsme to přijali, jako základ, na němž stojíme, a skrze něž docházíme spásy. Právě proto, je tak závažným připomínání si toho. Korintští už také měli dojem, že jsou ve víře dál, že mají různá duchovní obdarování, mají tolik různých duchovních zážitků a už jim je tak skvěle, tento věk, okolnosti života už nad nimi nemají žádnou moc, hříchy se jich už netýkají. Chyba. Kristus umřel za naše hříchy, minulé i budoucí a byl pohřben s námi stále ještě umírajícími a až po třech byl vzkříšen. To všechno podle Písem. Nad dojmy naši víry stojí upozornění Písem, které nás bude vracet vždy k tomu, na čem víra stojí především. Tak to bylo se starozákonním Písmem, a tak je to i pro nás v době novozákonní. Ve zvěsti Písem se nám ukazuje vzkříšený Kristus tak jako Petrovi, potom Dvanácti, poté pěti stům bratří, pak Jakubovi, potom všem apoštolům, naposledy se všech se ukázal jako nedochůdčeti Pavlovi. A v tomto čase se ukazuje v Písmech nám. Písmo nás zasazuje do linie s praotci víry, nachází nám v ní naše vlastní místo a drží nás pokorně při zemi, v realitě souvislostí tohoto věku, ale nikoli bez setkání se vzkříšeným, který se i nám jako živý ukazuje a my jej ve víře vidíme, nejbližšího vedle nás, Boha s námi. I nám se ukázal a je to naše spása.

Z Písem si to budeme stále připomínat, protože je to pro nás radostné a nadějné evangelium, které se nám bude vždy zvěstovat, abychom je mohli přijímat jako svůj základ, na němž stojíme, a skrze něž docházíme spásy. Neuvěřili jsme přece nadarmo, abychom ve svých hlavách a srdcích bloudili mezi důsledky, aniž bychom znali příčiny, počátky, to z čeho naše víra vychází. Písma a všichni ti, kterým se v nich ukázal Kristus, nám odevzdali, že Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a byl vzkříšen třetího dne. A my jsme to také přijali a ve svých hříších a hrobech máme u sebe Krista Boha a s ním naději vzkříšení. Jestliže tomuto evangeliu věříme, nevěříme nadarmo a nežijeme bez výhledu. Se vší pokorou nedochůdčat odevzdáváme, co jsme sami přijali. Amen

Modlitba:

Kriste Bože, děkujeme, že my hříšní a smrti poddáni lidé, jsme si mohli dnes zase připomínat tvoje evangelium. Žijeme z něho, je naší spásou. Protože ty sám se nám v něm zvěstuješ. Zemřel jsi za nás a pro nás jsi vstal z mrtvých. Vstoupil jsi na naši cestu a bereš nás s sebou na tu svou. Nedovol nám, abychom s tím připomínáním si, pro svou skleslost, nebo veselost, přestali, náš život by neodevzdával bez přijetí. Kriste, ukazuj se naši víře, Bože zůstaň s námi. Amen