Korandův sbor Plzeň

Domácí bohoslužby ve Květnou neděli, 5. dubna 2020

Pozdrav:

Pomoc naše a počátek náš jest ve jménu Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi, kterýž je věrný ve svém věčném milosrdenství a díla rukou svých nikdy neopouští. Ž 124, 8; 138, 8

Introit:

O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“ Ž 22, 31n

Zazpívejme píseň 272

Text, který nám poslouží jako základ kázání, je zapsán v Markově evangeliu 14, 1–9

Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“ Když byl v Betanii v domě Šimona malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. Někteří se hněvali: Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni. Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť potřebné máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. Ona učinila, co mohla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“

Kázání:

Milé sestry, milí bratři!

Který je dobrý skutek? A umí takové člověk?

Ježíš sám se brání tomu, aby mu říkali, že je dobrý, vždyť dobrý je jenom Bůh. Nechtěl ani, aby ho provolávali králem nebo veřejně o něm říkali, že je Mesiáš. Za tím jsou vždy nějaké náboženské a politické představy, které mohl v celé šíři jen stěží akceptovat a neměl to ani v plánu. V určitou chvíli se tomu ale bránit přestal. To, když bylo zřejmé, že se ho v Jeruzalémě chystají „zmocnit a zabít“. Už dovolil průchod lidským emocím. Nechá se těmi, kdo ho milovali uvést do města jako král. A oni stelou před něj svoje roucha a hází palmové ratolesti. Lidé smí projevit svoje city, sympatie, úctu. Brzo se už pozná, jaký je to král.

Člověk není dobrý nebo špatný. Kolikrát i bručoun a nelida překvapí. Dobré nebo špatné je jenom to, co člověk dělá, jak se projeví. A to není konzistentní. I když se snažíme o to, aby na nás bylo spolehnutí. Vždy do toho vstupuje spousta faktorů. U některých bychom chtěli, aby byly vždy víc určující než jiné, kterých vliv bychom rádi co nejvíce eliminovali. Podle epištol jsou dobré činy darem od Boha. Ale jak se s tím darem pracuje, hodně nás to stojí, hodně přemáhání a odříkání, často i dost peněz, vždy čas a síly, někdy i zdraví. Je až dojemné dnes sledovat, jak může člověk zjevit svoje člověčenství. Mnozí to dělají, mohou udělat neuvěřitelné věci. Jsou to dary nevyčíslitelné hodnoty. Je nám darované, umožněné dobře činit. Pro ty, vůči kterým se tak projevujeme, je to dobré, může to znamenat záchranu, pomoc, pozvednutí. A darem je to i pro nás, pro vlastní vnímání sebe, pro pocit ze svého života, pro sebeúctu. „Tak ji nechte! Proč ji trápíte? Udělala na mně dobrý skutek“.

Co ta žena z biblického příběhu tak dobrého udělala? Odhodlaně přistoupila k Ježíšovi, jak tam ležel u stolu přátel, urazila hrdlo voskem zapečetěného alabastrového flakonu a vylila vzácný nardový olej na jeho hlavu. Olej, který byl svatební výbavou nejbohatších dívek. Podle učedníků za víc než tři sta denárů. Dénarion byl stříbrný římsky peníz vysoké hodnoty, za jeden se najedlo dvacet pět chlapů. Ta suma by v našich penězích byla celý průměrný roční plat. Voňavý nardus se dovážel z Indie. Taková ztráta, podle společnosti co tam byla. Ale jsou to rybáři, možná v odhadu trochu přehánějí. Mohlo se to dát chudým. Mohlo, protože almužna byla v tehdejší židovské společnosti vnímána jako velmi dobrý skutek, někomu mohla zachránit život. Ale ona udělala jiný dobrý skutek. I „dobře“ nebo „dobrý“ mají svoje stupňování, ovšem někdy je takové stupňování k ničemu. Zvláště u citových projevů je „dobrý“ vždy „nejlepší“, a zejména u těch spontánních, nevypočítavých, kdy člověk vyjevuje svůj vztah a úctu. Tehdy o ceně prostředků neuvažuje, používá jenom nejvzácnější, co má, co může. Tři sta denárů nebo jeden haléř. „Učinila, co mohla“.

Panu prezidentu Masarykovi, se Ježíšův výrok, že chudé nebo potřebné máte stále kolem sebe, nelíbil. Ale z kontextu Ježíšových vlastních činů je zřejmé, jak moc má na srdci blahoslavenství společensky nejníže postavených, či společnosti zavržených. Dokonce na otázku Jana Křtitele, zdali je Mesiáš, odpoví – chromí chodí, slepí vidí, malomocní jsou očišťování a chudým se zvěstuje evangelium o záchraně. Jedno jestli jsem Mesiáš, ale toto činím. Ježíš neposvěcuje stávající pořádky, nechce konzervovat nespravedlivé systémy, a rozhodně nevnímá bídu chudých a nedostatek potřebných jako společenskou instituci, se kterou by se měl člověk smířit. Vy jste jeho učedníci, kterým dává svoje skutky, „kdykoli chcete, můžete chudým a potřebným činit dobře“.

Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lsti zmocnili a zabili ho. Žena bezelstně udělá to, co má na srdci. Její skutek má pro ni největší cenu. Pomazala ho jako svého ženicha nebo krále, podobně soudce Samuel krále Saula. Ježíš ten čin přijímá jako před tím zástupu s ratolestmi a dává najevo, že pro něho je to vzácné také. Ale vysvětluje, jakého si krále pomazala: „Už napřed pomazala mé tělo k pohřbu“. Vedle almužny měly vysokou hodnotu také skutky lásky, mezi kterými bylo nejvýše postarání se o mrtvého, nabalzamování jeho těla a příprava k pohřbu, poslední služba. Tento Mesiáš chudých, potřebných a všech lidí i této ženy a náš jde vstříc smrti. Ohrožení života nebo blízkost smrti vyvolává skutky bezprostřední, s mimořádnou emotivní intenzitou a neodkladností. Naléhavá služba té ženy je prorocký čin králi, který přesto, že brzo zemře, je nositelem naděje pro dobrý lidský život. Možná neumí říct, že tento je můj Kristus, ale může to činem vyznat.

Člověk umí dobré skutky. Takové jsou mu umožněné. Aby mu bylo pěkně, také těm, kterým je učiní. O těchto činech se mluví v dobrých zprávách, jako o evangeliu, nezapomíná se na ně, protože dávají životu jeho cenu. A že se na ně nezapomíná a mluví se o nich, ovlivňují toho, kdo o nich slyší. Vytváří novou potřebu být takto obdarován. A odvahu projevit nevypočítavě a spontánně to, co nosím v srdci, sympatie, úctu. Také k tomu, kdo mě svou láskou zbohacuje a formuje, i když je to jinak, než jsem si představoval. Dobrý skutek je každý, který budu mít já i druzí lidé za vzácný. Každý takový patří neoddělitelně do Kristova evangelia. „Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila“. Zapomnělo se její jméno, ale ne to, co učinila. Amen.

Modlitba:

Dobrý Bože, chválíme tě za to, že ty takový jsi od věků až na věky. Nikdy nám nebudeš přát nic jiného než dobré, a podle toho s námi denně jednáš. My mnohým věcem svého života a světa nerozumíme a nechápeme, proč se některé věci dějí. Nahánějí nám strach, protože je nemáme pod kontrolou, a tak je hrneme na tebe, že to naše za nás zástupně uneseš. K tvé všemohoucnosti přiřazujeme i svoje umírání a smrt. Upokojuje nás to trochu. A ty se tomu nebráníš. Jako Ježíš Kristus nás necháváš, abychom se tě zmocnili a obviňovali tě za svoje nejistoty a děsy, jestli nám to pomůže. Vzal jsi za nás na sebe daleko víc z našeho života, a ještě vezmeš.

Pokorně vyznáváme svou víru, že ty na svých bedrech Spasitele uneseš celou naší budoucnost i všech lidí a celého světa. Teprve z toho je náš skutečný pokoj. A srdce se raduje a chtělo by prozpěvovat. A ruce by chtěly stlát ti ratolesti na cestu a mazat ti hlavu nejvzácnějšími oleji. Vším svým, tak jak můžeme, bychom chtěli projevit svou patřičnost k tobě. A v duchu to děláme. Jenže ty jsi nás předem upozorňoval, že tě nebudeme mít fyzicky vždycky u sebe. Ale vždycky budeme mít kolem sebe chudé a potřebné, ty, kterým prvním jsi vyjevoval svoje kristovství a činil jim dobré skutky od Boha. Kdykoli chceme, můžeme jim činit dobře ve tvém zmocnění. Jenom opatrně chceme, ale věříme, že můžeme. Prosíme, Bože, dej nám Ježíšovy skutky.

A všem kolem nás se dávej poznat jako milující Bůh, ať se srdce nikoho nechvěje a neděsí. Dej svoje zmocnění a dobrotu i moudrost svého Ducha všem lékařům a zdravotním sestrám, ošetřovatelkám a ostatnímu zdravotnickému personálu, aby mohli posloužit těm, kteří jsou na jejich pomoc odkázáni. A ochraň je od nákazy, tak jako i všechny lidi. Pane, smiluj se. Amen.

Modlitba Páně:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Poslání:

Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. 1 J 4, 21b

Požehnání:

Hospodin ti žehná a opatruje tě. Hospodin rozjasňuje nad tebou svou tvář a je ti milostivý. Hospodin obrací k tobě svou tvář a obdařuje tě pokojem. Amen. Nu 6, 24–26

Zazpívejme píseň 473 A