Z historie hudebního dění

Článek J. Esterleho asi z roku 2010

Ucelený přehled o aktivitách sboru v oblasti hudby nám archivní materiály neposkytují. Následujících řádky jsou (mimo jiné) pokusem tyto poněkud útržkovité informace usoustavnit.
Nejdůležitějším úkolem vždy bylo zajištění kvalitního doprovodu zpěvu při shromáždění. První zmínka, kterou v této souvislosti nalézáme ve sborovém archivu, je z roku 1928. Tehdy byl sborovým varhaníkem bratr Václav Koc. V roce 1937 přebírá tuto službu již v novém kostele na nových varhanách bratr Jaroslav Mazal. V roce 1956 se stává prakticky na čtyřicet let varhaníkem Korandova sboru bratr František Jílek. Mnozí z nás s vděčností vzpomínají na jeho věrnou a zodpovědnou službu, kterou vždy konal tiše a skromně – tak, jak žil celý svůj život. V roce 1995 naplno převzal varhanické povinnosti bratr Jan Esterle. V současnosti se u varhan kromě něj objevují i zástupci nastupující hudebnické generace ve sboru – bratři Jan Doležel a Vojtěch Esterle. S vděčností byla a je přijímána také služba výpomocných doprovázečů (dříve sestry Mazalová, Klimecká či bratr Fábera, později bratr Růžek, sestra Reindlová, Skálová či Tonarová, dnes bratři Chvojka, P. Řezníček či sestra Benešová).
Ke službě varhaníků neoddělitelně patří starost o nástroj, ke kterému pravidelně usedají. Sbor dlouho usiloval o pořízení varhan – v roce 1925 se zvažovala nabídka firmy V. Brauner z Uničova, v roce 1926 se jednalo o odkoupení nástroje z bývalé kaple II. české státní reálky v Plzni. Ke koupi však v té době nedošlo. V roce 1928 sbor reagoval na nabídku z Libiše – tamní sbor ČCE se rozhodl svůj nástroj darovat vážnému zájemci. Dle dostupných pramenů je vysoce pravděpodobné, že k uskutečnění tohoto kroku došlo. Počítalo se ale s tím, že jde o řešení přechodné. V roce 1933 (upřesněno, Almanach uvádí 1932) se začala psát historie našeho současného nástroje. Firma Karel Urban z Prahy jej projektovala již pro nový kostel, sloužil však ještě i v Řemeslnické besedě – byť ne zcela kompletní (13 rejstříků). Definitivní podobu dostal po přenesení do kostela (doplnění na 17 rejstříků v r. 1937). Jeho konečná cena byla 70 tisíc korun. Úctyhodnou částkou 15 tisíc korun přispěla na pořízení varhan sestra Barbora Halíková. Sama se však jejich uvedení do provozu nedožila. Po roce 1950 se začaly množit technické problémy, rozpaky působila též zvuková stránka nástroje. Vážně se uvažovalo o stavbě nových varhan. Z finančních důvodů však bylo v roce 1955 rozhodnuto o provedení důkladné opravy a zvukové přestavby stávajícího nástroje dle návrhu Dr. Jiřího Reinbergera. Do dnešních dnů nedoznala dispozice našich varhan žádných dalších změn. Po technické stránce však došlo v roce 1983 ke zcela zásadní změně – původní poruchová pneumatická traktura byla rekonstruována na elektropneumatickou. Naše varhany byly tímto systémem vybaveny jako první v Plzni.
Vraťme se nyní znovu ke zpěvu, tentokrát ke službě pěveckého sboru. Vícehlasý sbor se vždy soustředil především na přípravu skladeb ke zvláštním příležitostem – ať už v rámci církevního roku nebo k mimořádným sborovým akcím. Spolehlivé zprávy o působení pěveckého sboru máme z roku 1935, kdy sloužil při slavnosti položení základního kamene nového kostela. Výrazně se podílel i na programu všech tří shromáždění, která byla pořádána u příležitosti otevření kostela. V tomto období jakož i v průběhu 2. světové války sbor vedl bratr Jindřich Fábera. Později sbormistrovskou službu konali bratři Fišer (zřejmě dosti krátce, jistě v r. 1947) a Šedivec (jistě v letech 1951 až 1957). Počet členů sboru kolísal, dá se říci, že v padesátých letech se na jeho práci podílelo průměrně dvacet sester a bratří. Jak ukazují některé dokumenty, nebylo vždy jednoduché shromáždit k soustavné přípravě dostatečný počet zpěváků. O činnosti sboru v šedesátých letech jsem nenalezl žádné doklady.
Zpěváci se znovu začínají scházet až v roce 1972. Nejprve se do práce pustila skupina mládeže. Její vedoucí bratr Miloslav Esterle však brzy na to začal pracovat též na obnově klasického chrámového pěveckého sboru. Fungování dvou pěveckých uskupení – byť v různých obměnách jak ve smyslu personálním, tak ve smyslu utváření repertoáru – vydrželo až do současnosti. Pokračovatelem v linii někdejšího mládežnického uskupení je dnes komorní pěvecký sbor De profundis (v programech jeho vystoupení ovšem v současnosti převažuje nad spirituály stará hudba). Současný chrámový sbor také zeštíhlel a v jeho řadách se nechávají duchovními písněmi oslovovat i nečlenové církve. Jeho řady jsou však stále otevřeny novým zájemcům o vokální duchovní hudbu. Se službou obou sborů se setkáváme při svátečních bohoslužbách, při jarních a podzimních nešporách i při jiných příležitostech.
V období přibližně posledních deseti let působila ve sboru i další pěvecká uskupení, která se rekrutovala ze sdružení mládeže. Mezi výrazné osobnosti těchto uskupení patřila např. sestra Marta Neumannová (roz. Stočesová) nebo bratr Karel Šimr. Dnes se aktivně podílejí na hudebním životě mezi mládeží (ve sboru i jinde v církvi) sourozenci Esterlovi. Mimo jiné převzali též patronát nad zpívající skupinkou dětí z nedělní školy.
V našem kostele se za sedmdesát let jeho existence uskutečnila celá řada veřejných koncertů či hudebních nešpor s účastí výborných hudebníků. Z obecně známých umělců zde vystoupili např. profesor B. Gselhofer, Dr. J. Reinberger, V. Soukupová či německá varhanice Lubina Holanec. V posledních letech – zejména pak po opravě kostela – zesílil zájem pořádat v tomto prostoru koncerty v rámci různých festivalů. Např. při letošních Smetanovských dnech jsme měli možnost přivítat soubor Schola Gregoriana Pragensis. Při jiných příležitostech zde vystoupili např. Iva Bittová, Hradišťan, Spirituál kvintet či Marián Varga. Prostory kostela si ke svým vystoupením propůjčuje i řada plzeňských hudebníků a pěveckých uskupení. Varhany slouží ke cvičení i pro vystoupení žáků plzeňské základní umělecké školy se sídlem v ul. T. Brzkové. Staršovstvo Korandova sboru také podpořilo vznik obecně prospěšné společnosti Ars Christiana, která chce v rámci ekumenické spolupráce pečovat o rozvíjení odkazu křesťanské kultury.
 

Jan Esterle

Zpět

Copyright © 2011 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni - Korandův sbor. Powered by Evanek Studio.